Ford Fiesta ST150
2.0l I4 110kW, 5MT, FWD
Pojďte se se mnou na chvíli vrátit na začátek nultých let. V motoristickém světě tehdy doznívaly skutečně skvělé devadesátky plné všemožných kupéček všech myslitelných koncepcí. Elektronika se do aut propracovávala jen velice pozvolna a šlo převážně o komfortní prvky.
Bezpečnostní opatření se sice už začala řešit trochu seriózněji, ale auta ještě stále nemusela oplývat hromadou asistentů kazících veškerou zábavu. Absence asistentů navíc měla dva zásadní pozitivní vlivy – prvně, pokud automobilka chtěla dát vozu nějaké jízdní vlastnosti, nemohla si vypomoct elektronickými berličkami, ale musela skutečně na autě zapracovat po mechanické stránce.
No a pak tady byla podstatně menší váha – všechna ta elektronika a hustodémonsky krutopřísné deformační zóny udělala i z moderních aut pěkné cvaldy.
To však v první půlce nultých let ještě neplatilo.
Warm hatch ze staré školy
Ford Fiesta ST150 se na trh dostala v roce 2004 – dva roky po uvedení standardní Fiesty páté generace. A jelikož byla ekonomická krize ještě 4 roky daleko a zatím všude bujel optimismus, nezněl nápad vzít malé a lehké městské autíčko a narvat do něj dvoulitr standardně ustájený v o dvě třídy větším Mondeu (kam se dostal z Mazdy 6) nikterak šíleně.
Výsledná kombinace byla moc hezká – přední kola rychlé Fiesty roztáčelo 150 koní a 190Nm. Ne, to není nijak strašně moc, ale je také dobré si uvědomit, že Fiesta ST150 vážila nějakých jen nějakých 1137 kg. Stovka za 8.4 sekundy a maximálka 208 km/h nejsou špatné ani dnes, před téměř dvaceti lety to ale byly skutečně moc pěkná čísla.
Obzvláště na auto, které nebylo oproti základnímu modelu o tolik náročnější na údržbu – motor byl spolehlivý a těch 150 koní ze sebe dostával ještě docela bez námahy. Mimochodem sprint na stovku základní verzi s motorem 1.3l o výkonu 68 koní zabral 17.3s. Myslím, že to docela stačí k tomu, abyste si udělali obrázek o tom, nakolik svižně auto v té době působilo.
Tryskomyš
Finální mix motoru a naladění podvozku je velice příjemný. Motor má tah a relativně vysoký krouťák dokáže s autem celkem příjemně cvičit – do takové míry, že se ani tolik nemusíte soustředit na řazení. I z nízkých otáček se sbírá velice hezky a do optimálních otáček se dostanete velice rychle.
Podvozek je hodně neutrální. Trochu jsem očekával klouzavější záď při obrání plynu, kterou jsem si zamiloval před pár lety u novější Fiesty ST180, ale to je dost možná záležitost až příliš dobrých pneumatik.
Přesto si na nedostatek zábavy nemůžu stěžovat. Tentokrát jsem měl možnost se s autem seznámit maličko blíže než obvykle – dostal jsme do praciček klíčky s instrukcí ať auto vrátím až druhý den – a musím se přiznat, že se mi z Fiesty strašně nechtělo. Přes večer jsem projezdil víc než půlku nádrže a pořád jsem tak nějak ještě neměl dost!
Pihy na kráse
Přesto všechny klady se ale najde pár věcí, které se mi na Fiestě ST150 zase tolik nelíbily – byť jde vesměs o detaily. Třeba klasický interiér Fordů té doby opravdu nezastaral úplně dobře. Spousta tvrdých plastů, trochu divné textury a moře šedi – která se navíc docela ráda leskne v čelním skle. Je ale nutno uznat, že interiér ani po těch letech nepovrzával, což je skutečně moc fajn.
Zadní dveře na sobě nemají tlačítko, takže je potřeba je otevřít buďto z interiéru, nebo tlačítkem na klíči… za tohle by se měly konstruktérům strhávat prémie.
Pak jsou tu sedačky. Ford se rozhodl dát do Fiesty ST skutečně moc hezké, sportovněji se tvářící kožené sedačky. Jenže jejich boční vedení je trochu zklamáním – nejsou zase tolik hluboké a kůže samotná trochu klouže. Já vím, že pro Evropu je kůže synonymem něčeho luxusnějšího, ale osobně nejsem zrovna jejím příznivcem.
Parkování není zrovna zábava
Osobně mi nejvíc ale asi neseděla řadička. Je to možná tím, že jsem rozmazlen Japonci a jejich krátkými dráhami, ale řadička ve Fiestě mi přišla fakt jako v náklaďáku (dobové Fordy na tom byly ostatně všechny podobně). Řazení je přitom příjemně přesné, a to ani nemluvím o tom, že je převodovka poskládaná docela dobře, byť jí chybí dálniční šestka – prostě jen ty dráhy jsou prostě dlouhé.
Na druhou stranu, když na to přijde tak se dají sedačky vyměnit a pocit z řazení vylepšit short shifterem. Jde skutečně jen o preferenci majitele.
Je tu ale jedna věc, která je vlastně docela tragická. Poloměr otáčení. Prvně jsem tomu nechtěl věřit, ale zatímco standardní Ford Fiesta se mrštně otočí na nějakých 9 metrech, ST150 potřebuje 11,4m. To je ještě o něco více, než kolik potřebovalo tehdejší Mondeo a ostatní auta této kategorie. Docela by mě zajímalo, jestli v tomto případě jde o zlovůli konstruktérů, nebo zda větší motor ubral v pod kapotou tolik prostoru, že se musel rejd takto zásadně omezit.
Normální Fiesta s trochou chilli
I přes svou trochu sportovnější orientaci je STčko stále tou starou dobrou Fiestou. Je to příjemné daily auto, nabízející docela solidní kufr i trochu místa na zadních sedačkách. Dokonce i já bych se sám za sebe vlezl, byť bych tedy na zadních sedačkách hodinu jet nechtěl.
Oproti běžným Fiestám je ale STčko o citelný kus pikantnější – ostatně parametrově se docela hodně blíží mojí Mazdě MX-5 druhé generace. Ta je díky nižší váze ještě o něco hbitější a díky náhonu na zadek o něco málo zábavnější. Na druhou stranu nebudu nic zapírat – ve Fiestě ST jsem se taky perfektně bavil. Ostatně jsem už psal, že se mi z ní vlastně tak nějak nechtělo.
Rádio je aftermarket, ale díky povedenému launcheru pro Android se skvěle páruje s Fiestou. Fungují nejen prvky ovládání rádia pod volantem, ale i zobrazování informací z palubního počítače. Tohle je vlastně strašně super…
A k tomu všemu má Fiesta ST150 pár sedaček navíc, celkem rozumný kufr a na rozdíl od Miaty není rozpustná ve slané vodě, takže se s ní dá pohodlně jezdit i v zimě.
Otevřeně přiznávám, že zcela pomíjím tehdejší přímé konkurenty, s nimiž postrádám zkušenost – třeba takový o kus menší a o něco výkonější Mini Cooper S první generace s kompresorovanou jednašestkou, a nebo naopak trochu slabší avšak lehčí Suzuki Swift Sport či Fiat Panda 100HP. To by bylo asi zajímavé srovnání a dost možná by zamíchalo mými preferencemi. Takto bez znalosti kontextu ale můžu v poklidu prohlásit, že Ford Fiesta ST150 je prostě skvělá!
mk / 2022
Tady něco chybí (zatím): V rámci mini-projektu Koňské síly na charitu vždycky něco za každé projeté auto přispívám na charitu – a ani Ford Fiesta ST150 nebude výjimkou. Tentokrát však přispěji až se projížděk nasbírá trochu více. (Nebojte, pak to tady zaktualizuju)