BMW X3 3.0d
3.0 TDI I6 150kW, 6MT, 4×4
První generace BMW X3 byla na samém počátku nastupující módy evropských SUV (v případě BMW se jedná o SAV – Sport Activity Vehicle… jakože sportovnější SUV, alespoň tak to BMW prezentovalo), vozů které sice nabídly pohon všech kol, ale zaměřovaly se spíše na jízdní vlastnosti na silnici. Ve své době bylo pro své terénní schopnosti tak trochu terčem posměchu – ostatně většina vysokých škatulí tehdy skutečně nabízela plnohodnotnou terénní výbavu. Dnešní optikou plnou “offroadů s předním náhonem” na tom ale první X3 není vůbec zle – s těžkým terénem si sice neporadí, ale polní cestu projede bez sebemenších problémů a první zablácený kopeček ho také nezastaví.
Platforma tehdy vycházela z tehdejší trojkové řady (E46) se kterou vůz sdílel množství podvozkových dílů a nabídku motorů. Všechny modely X3 byly vybaveny pohonem všech kol – a pokud jsem to úplně nepopletl, tak se před faceliftem dalo vybrat z mechanické varianty 4×4 odvozené ještě z dřívější mechaniky X5 a potažmo také E46 (což by měl být případ vozu, který se mi dostal do rukou), nebo z nového elektronicky ovládaného xDrive, který měl v terénu o něco horší vlastnosti. V obou případech ale pohon preferoval zadní nápravu v poměru (38:62 a 40:60 v případě xDrive) a xDrive se minimálně na silnici velmi osvědčil – oproti konkurenčním systémům se BMW mohlo pochlubit možností poslat 100% výkonu na potřebnou nápravu.
Řadový podélně uložený šestiválec TDI s třílitrovým objemem má při výkonu 200 koní a točivém momentu 410 Nm dostatek síly. Motor není potřeba příliš točit, s 1,9 tuny vážícím autem si dokáže poradit naprosto hravě. Ostatně papírových 7,9s na stovku mluví za své – je to stejná hodnota, jakou tehdy oplývala Mazda MX-5 ND ve vrcholné specifikaci. A když na to přijde, není problém za X3 zavěsit přívěs do hmotnosti 1,7 tuny.
Je ale cítit, že hlavní doménou tohohle auta byly vždy silnice. Podvozek je dost tvrdý a auto se v zatáčkách nijak zvlášť nenaklání. Celkově se vůz řídí docela příjemně a je z něj cítit docela dost mechanické odezvy – mimo jiné také díky tomu, že se ještě jedná o vozidlo se starým dobrý poctivým hydraulickým posilovačem. Vůz je citelně naladěn více s ohledem na jízdní vlastnosti než na komfort, což mnoho zájemců od vozu odradilo.
Pokud mělo X3 opravdu slabou stránku, tak jí byl interiér. Použité tvrdé plasty nepůsobily prémiově ani v době jejího uvedení na trh a prostor řidiče skutečně nevypadá nijak zvlášť speciálně. BMW naštěstí při faceliftu v roce 2006 na interiéru pořádně zapracovalo.
Musím říct, že jsem měl za volantem X3 docela zvláštní pocit, řídí se totiž skutečně jinak než současná SUV – je tu kombinace tvrdého podvozku, komunikativního řízení a náhonu s preferencí zadní nápravy, která mu propůjčuje docela specifické jízdní vlastnosti. Někteří přirovnávají řízení X3 trochu ke sportovnímu sedanu – tomu bych se asi vyhnul, je ale třeba přiznat, že relativně těžký a vysoký vůz na mě působil na cestě velmi bytelně ale přitom stále stabilně a také relativně mrštně (na poměry SUV).
mk / 2019