Porsche Boxster (987)
2.7l B6, 180kW, 5MT, RWD
V posledních týdnech jsem ve svých mikrotestech jedno auto přeskočil. A to záměrně. U tohohle auta jsem si totiž chtěl udělat obrázek pořádně. Do rukou se mi totiž díky Porška dostaly do mých chtivých praciček klíčky od Porsche Boxster. Na necelé dva týdny. I se zbytkem auta…!
Takže co tady máme? Uprostřed uložený boxer s objemem 2,7l a výkonem 240 koní a pětistupňovou manuální převodovku. Sprint na stovku zvládá s jednou desetinkou přes šest vteřin a to vše za úžasného vytí již zmíněného šestiválcového boxeru přímo za vašim zadkem. K tomu obrovskou hromadu mechanické přilnavosti a takový malý roztomilý vysouvací spojlerek. Jo a taky dva kufry – ten větší vepředu a ten menší vzadu.
Během těch deseti dnů jsem měl možnost Boxstera přímo porovnat i s jeho větší sestřičkou s 911 generace 997 a musím poznamenat, že auta jsou si v mnohém podobná. Boxster je taková trochu utlumená devětsetjedenáctky. Všechno podstatné tu je – boxující šestiválec, náhon na zadek, jízdní charakter i pocity za volantem. Jen to všechno působí trochu umírněněji.
Motor nemá tolik výkonu ani nezaječí tolik, obloučky blatníků mi při pohledu přes kapotu přišly trochu méně výrazné a to samé mohu říct o širokých bocích při pohledu do zpětného zrcátka. A pro 911 charakteristické jízdní vlastnosti jsou v boxeru trochu umírněné lepším vyvážením.
Porsche 911 je auto, které má bez ohledu na výkony specifický charakter a feeling. A Boxster po něm jeho charakter podědil – je tu všechno, jen trochu míň. Je to ta samá písnička, jen trochu méně nahlas.
Nemusím asi dodávat, že jsem si těch pár dní za volantem Boxsteru naprosto užil. Je to soustředěné rychlé auto, zároveň dostatečně pohodlné pro denní ježdění se střechou i bez ní. A nutno podotknout, že během nádherného babího léta, které si na nás letošní rok nachystal, jsem moc času pod střechou nestrávil.
mk / 2019
Mazda MX-5 vs. Porsche Boxster: Srovnání lidových sporťáků za 100 a 500 tisíc
Dva ojeté sportovní roadstery, které od sebe dělí deset let a stovky tisíc korun. Dokáže malá Mazda nabídnout něco, co nekompromisní Porsche ne?
Náhoda tomu chtěla a na mém parkovišti se na několik dní setkaly dva roadstery. Oba svým způsobem ikonické, oba s velmi dobrými sportovními vlastnostmi. A přesto hodně rozdílné. Ten skromnější se dá na bazaru sehnat za peníze z letní brigády, ten druhý i s více než deseti lety na krku a s počtem kilometrů nebezpečně se blížící dvousettisícové hranici stále vyjde zhruba na stejné peníze jako nová Octavia v základní výbavě. Tahle auta se dají porovnávat jen velice těžko, kromě náhonu na zadní kola a stahovací střechy jde ale v obou případech o vozy primárně určené jako auto na zábavu.
O Mazdě MX-5 toho bylo napsáno již hodně. Malé roztomilé autíčko s kafemlejnkem pod kapotou a jízdními vlastnostmi motokáry. S vytaženou anténkou vypadá jako autíčko na dálkové ovládání. Druhá generace se mi vždycky líbila a poté, co jsem se v ní projel, jsem měl celkem jasno, že tohle autíčko chci. A bylo úplně jedno, že jsem musel trochu vykuchat sedačku, vyhodit stínítka, vyměnit volant za nějaký v dětské velikosti a pořídit si uzoučké řidičské boty, abych se do ní vůbec dokázal rozumně nasoukat.
Je mi taky jedno, že se zavřená střecha napíná kolem mé hlavy. Na cestě se prostě bavím. A to jak jízdními vlastnostmi, tak i tak trochu pubertální aurou téhle roztomilé potvůrky. Tohle je přesně ten druh auta, ve kterém si můžete nasadit na palici přitroublou čapku, z rádia pustit tu nejinfantilnější možnou hudbu a vyrazit do ulic bavit přihlížející. Fakt, že z auta za jízdy trochu čouhám, je už jen takový bonus.
Pokračování článku naleznete na autoweb.cz.
mk / 2019