Lada 2101
1.2 I4 44kW, 4MT, FWD
… Čeká na mě naprosto nová zkušenost. Tedy abyste pochopili – považuji se za „mladší ročník,“ a přestože jsem už za těch pár let života usedl za volant lecčeho, ještě jsem neměl šanci dostat do svých nenechavých rukou žádný kousek potulující se po světě déle než já sám.
Tedy alespoň ne co se osobních vozů týče. Abych to napravil, rozhodl jsem se navštívit retro-autopůjčovnu Cestuj-klasikou.cz a vyzkoušet si jejich balíček Na skok do 70. Všechna tři auta stojí pod plachtou pěkně seřazena a připravena na okamžik odhalení. Vybírám si projížďku od nejmenšího extrému k tomu největšímu – tedy od Lady k Trabantovi. Lukáš si mě postaví pěkně před první auto a pomaličku zvedá plachtu, zpod které se postupně odhalují obrysy rudé Máši, a mně na tváři mi ihned naskakuje úsměv. Auto je v krásném stavu a já se nemůžu dočkat, až se posadím. Usedám za volant a poprvé ochutnávám auto vzniklé v době, kdy můj otec teprve trápil učitele na základní škole.
Všechno je tak trochu jinak. Auty se tehdy nejezdilo tak intenzivně a tak se evidentně ergonomie tolik neřešila. O bezpečnosti ani nemluvě – pásy vzadu byste hledali marně a bylo v zájmu chodců neskončit na kapotě. Před nastartováním se musím ještě seznámit se sytičem. Samozřejmě, že jsem o tom už slyšel, ale nikdy jsem si na tu věc doopravdy nesáhl. Trochu snahy a nejistoty a nakonec auto bez známky problému startuje, vyjíždím vstříc vesničkám v okolí a osahávám si volant. Brzdy jdou hodně ztuha, posilovač je velká neznámá a nabývám dojmu, že bych auto spíš ubrzdil nohama o asfalt. Řízení na tom není o moc lépe. Kolem středu je obrovská mrtvá zóna, ve které si můžu máchat volantem ze strany na stranu a nic se nestane. Zní to hrůzostrašně, ale po pár kilometrech si auto začínám zamilovávat. Všechno je mechanické a mě se ta přímočará jednoduchost prostě líbí.
…
Text je výňatkem z článku Škoda 120, Trabant a Lada aneb v autech našich (pra)rodičů napsaném pro Autoweb.cz
mk / 2014