Honda Civic Tourer
1.8i-Vtec I4 104kW, 6MT, FWD
Hondy mám hodně rád – ještě aby ne, když mi jedna Honda Accord dělá věrného souputníka motoristickým životem už více než 8 let a nedám na něj dopustit. A Civic deváté generace je mu v mnoha ohledech velice podobný. Hlavně co se týče projevu atmosférického motoru a chování na silnici. Jsou na něm sice trochu cítit přísnější emisní normy a odtažitější elektrický posilovač řízení, jinak je ale naladěný velmi podobně.
Ve variantě kombi nabídne dostatek prostoru na zadních sedačkách, kufr natolik velký, aby se do něj vešlo prase porážkové hmotnosti (obojí jsem na vlastní kůži otestoval) a zadní sedadla Magic seats je možné jak složit do roviny, tak zvednout sedák a vytvořit tak na zadní podlaze opravdu úctyhodný prostor.
Ergonomie je vychytaná a řekl bych, že snad i o malinko lepší než u současné desáté generace, sedačky nabídnou jak pohodlí, tak slušné boční vedení, a materiály v dosahu předních pasažérů jsou i dnešní optikou velmi příjemné. Tvrdého plastu je jen velmi málo a interiér není přeplácaný a nemíchá zbytečně moc povrchy, textury ani grafiku a provedení tlačítek.
Mám snad jen dvě výtky. První se týká převodovky, která je až příliš krátká a stupně jsou poskládány možná až příliš blízko k sobě. Druhou výtku bych měl k androidímu infotainmentu, který do vozu jednak úplně nezapadne vizuálně (snad jediný kus lesklého plastu, který jsem v autě zaznamenal) a také celkem zastaral – můžete tedy zapomenou na Android Auto / Apple Car Play, tehdy tyto protokoly snad ještě ani pořádně nebyly, a musíte si tak vystačit s celkem nehezkou zastaralou zabudovanou navigací.
Ve výsledku mi ale přijde Civic deváté generace jako skvělá volba, třeba že u mě osobně o chlup vyhrává jeho konkurent Mazda 3 třetí generace, která mě trochu více bavila jízdně a zabodovala i designem. Na druhou stranu však nikdy nenabízela provedení kombi, což je pro mnohé podstatná vada na kráse.
mk / 2019