Rubriky
půlhodina za volantem to nejlepší, co jsem kdy řídil

Trabant 601

Trabant je objektivně jedním z těch nejhorších aut, kterým jsem jel. Jak je tedy možné, že subjektivně to byla z těch nejlepších jízd, které jsem si užil? Protože je to prostě prča!

Trabant 601 s

0.6 I2 (dvoutakt) 19kW, 4MT, FWD

Opakujeme trasu a vracíme se za autem, na které se těším asi nejvíc. Plachta padá na zem a já už se nemůžu dočkat, čím mě Trabant „Eda“ překvapí. Tady se už bavíme o úplně jiném světě. Například dálková světla byste na páčkách kolem volantu hledali marně – zapínají se spínačem na podlaze vedle spojky. Celý interiér působí jak dětská hračka. Páčka blinkrů, zpětné zrcátko, jak proutek tenoučký volant – to vše z dobového plastu, co se tváří jako by měl prasknout hned při prvním dotyku. Na štítu řidiče se nachází pouze tachometr.

Palivoměr je čistě „mechanický“ – otevřete kapotu a vytáhnete měrku. Mimochodem palivová nádrž je vepředu hned vedle motoru. Docházející benzín poznáte tak, že s sebou auto začne cukat. V ten moment je čas zašmátrat nohou pod palubkou a přepnout malý ventil na rezervní nádrž. Potom máte nějakých pět litrů na nalezení nejbližší benzínky. Jinak máte smůlu. Pod kapotou číhá ještě jedno překvapení. Klimatizace! Tedy ne tak úplně. Z motorového prostoru vede do kabiny trubice. V létě se nasune na násadu v přední mřížce, v zimě zase na násadu v blízkosti výfukového potrubí. V interiéru se pak už dá jen přívod vzduchu otevřít nebo zavřít. Začínám se smát už při pokusu se do auta nacpat.

Trabant je maličký a mé neforemné, téměř dvoumetrové tělíčko do něj musím doslova nasoukat. Překvapivě za volantem už tak netrpím. Pedály jsou vyosené a řadící páka se přesunula z podlahy na sloupek řízení, takže se můžu trochu rozvalit. S prošlapáváním plynu a velejemnou manipulací se sytičem auto startuji. Z výfuku se vyvalí typický namodralý dým a já opatrně řadím jedničku. Auto se se zuřivým rachotem žene k první křižovatce. První co mě napadne je sundat nohu z plynu a dobrzdit motorem. Chyba lávky. Auto se sebou začne okamžitě cukat. V Trabantu si něco takového můžete dovolit jen na čtyřku, která má volnoběžku. Projíždíme krajinkou a já si uvědomuji jednu zásadní věc – s trabantem je potřeba opravdu hodně taktizovat. Každý kopec je malou výzvou a je na místě dobře si rozmyslet, jestli se pokusíte rozjet auto na čtyřku, nebo rovnou podřadíte na trojku. Pokud to neodhadnete správně, čeká vás lehce potupné šplhání na dvojku. 

Text je výňatkem z článku Škoda 120, Trabant a Lada aneb v autech našich (pra)rodičů napsaném pro Autoweb.cz

mk / 2014