Rubriky
dva týdny za volantem Quest 2017 - dorazit první stovku aut recenze

Toyota C-HR

Hybridní crossover, který se mi líbil. Tady je něco až děsivě špatně.

Toyota C-HR 1.8 Hybrid

1.8 I4 hybrid 90kW, CVT, FWD

Budu upřímný – vždycky jsem se na crossovery díval hodně skrz prsty. Tito „kříženci“ totiž obětují část jízdních vlastností, aby se vzhledově přiblížili módním SUV, přičemž jde mnohdy kašlou i na základní praktičnost. Hlavně když to vypadá. A navíc to většinou vypadá tak, že se radši otráveně podívám jinde. Prostě se mi tahle auta vždy vrcholně nelíbila. No a v tomhle rozpoložení přede mně postavili Toyotu C-HR. Prius, který v šatně posilovny nafoukl svaly syntolem. Vlastně čirou esenci toho, co se mi protiví, čiré zlo. Se skřípajícími zuby tak nyní datluji na klávesnici, že se mi nakonec tahle Toyota vlastně líbí.

Tedy nakonec… pravda je taková, že se mi C-HR zalíbila na první pohled. Masivní příď, ostře řezané linie, zajímavě tvarovaná záď s výraznými prolisy pod zadními světly, velký spoiler nad zadním okýnkem, nízká střecha a úzká okna. To všechno postavené na velkých kolech a obehnané trochou surového nelakovaného plastu, aby to alespoň vypadalo, že se terénu nebojíte. Číší z toho aura sebevědomého, možná trochu arogantního a lehce „nafrněného“ auta s čumáčkem trochu nahoru. Jen se na tu příď mrkněte. Přesto od první chvíle dává tušit, že se v téhle póze nebere úplně vážně a vlastně si jen tak hraje. Už jen proto, že jakkoliv se C-HR tváří mohutně, v reálu je to auto celkem kompaktní. Design je tak výrazný, ostře řezaný a nadsazený, že mě jednoduše baví.

Sprint na stovku připomíná hlavně díky bezstupňové převodovce CVT spíše běh astmatika v posledním tažení. Je ale třeba si přiznat, že kvůli jízdní dynamice si nikdo C-HR kupovat nebude. Naopak její silnou stránkou je takové to pomalé korzování uličkami měst využívajíce pouze tiché síly elektrického pohonu. Právě v ten moment se na Vás začnou lepit oči kolemjdoucích. Pokud se necháte přistihnout při využívání parkovacího asistenta s rukama viditelně pryč z volantu, je zájem okolí zajištěn stoprocentně. Při parkování na ulici, při tankování na benzínce, při zevlování u obchoďáku. Za těch pár dní, co jsem měl auto k dispozici se ke mně po zaparkování seběhli zvědavci hned několikrát a nešetřili všetečnými dotazy.

Toyota C-HR rozhodně není pro stydlivé povahy a pozornost vzbudí jako málokteré současné běžné a relativně dostupné auto. A pokud si pozornost dokážete náležitě vychutnat, dokáže C-HR v tomhle směru nabídnout opravdu spoustu potěšení. Toyota dokázala namixovat opravdu zajímavé auto. Jde téměř ve všech směrech proti vlastnostem, jež já osobně u auta hledám, a bych byl schopný sepsat esej o tom, co všechno se mně osobně na ní nelíbí – i přesto všechno musím uznat, že jsem si těch několik dní za jejím volantem výsostně užil a dokázal se s ním dobře zabavit. Už jen proto, že se na ní tak zatraceně dobře kouká.

Text je výňatkem z článku Toyota C-HR 1.8 Hybrid: Na vzhledu (ne)záleží napsaném pro Autoweb.cz

mk / 2017