Nissan X-Trail 2.0 dCi 177 All Mode 4×4-i
ENGINE, TRANSMISSION, TYPE
… v pekle se právě teď asi vrtají v termostatu a snaží se přijít na problém, ale je to tak. Poprvé v životě jsem se bavil za volantem silniční krabice tak vysoké, že jsem se musel postavit na špičky, abych přes ližiny viděl na střechu. A přitom nejde o auto, které by mělo být něčím extra výjimečné. Naopak je papírově ve všem tak nějak průměrné a v mnoha případech možná i trochu zaostává. A přesto je na něm něco atraktivního.
Začíná to pod kapotou. Dvoulitr si se zážehovou jednotkou nespletete ani pod silným vlivem sedativ – interiér je sice odhlučněný slušně, ale stejně je projev motoru uvnitř značný. A motor samotný tomu moc nepomáhá. Pod dva tisíce otáček netáhne a typicky řachtá, ve dvou a půl tisících mohutně zavyje a zaryje vás do sedačky, jen aby hned ve čtyřech a půl tisících ztratil dech. Převodovka je na prvních třech stupních poskládána opravdu krátce. Obzvláště na jedničku si musíte zvyknout na to, že se po sešlápnutí pedálu nejdřív nic nestane, pak na sekundu zažijete odpal a hned vzápětí vám radost zkazí omezovač. Musíte řadit takřka okamžitě. Na dvojku se situace v menší míře opakuje a teprve na trojku se všechno trochu uklidní.
Motor má síly dostatek, pouze její dávkování je docela nelineární – 177 koní dokáže s autem zahýbat slušně, na stovku se dostane pod deset sekund a poradí si i s dvoutunovým bržděným přívěsem. Spotřeba přitom není nijak závratná. K Nissanem uváděné kombinované spotřebě 6,3 l/100km jsem se sice nedostal, většinou jsem se pohyboval až někde kolem osmi litrů. Je však pravda že většinu času jsem strávil při krátkých pojížďkách po městě, které nízkým číslům palubního počítače příliš nesvědčí. Věřím tomu, že při větší míře sebeovládání a na vstřícnější cestě, bych se pod sedm litrů zvládl dostat.
…
Z toho, co jsem zatím napsal, musí Nissan X-Trail působit nemastně a neslaně. Ve většině parametrů se pohybuje někde těsně nad průměrem a trochu hrubší chod motoru se dá dnes již považovat za pihu na kráse. Ale přes to všechno mě X-Trail bavil. Kombinace krátkých převodů, silného turboefektu a naladění podvozku mu dodává charakter. Těšil jsem se na každou jízdu a užíval jsem si jej v zatáčkách trochu škádlit. Když prošlápnete plyn, cítíte se jako kdybyste osedlali nosorožce a zaryli mu ostruhy do slabin. S hrubým zavytím krátce a vztekle vyrazí před s nezvyklou razancí a ukousne kus asfaltu před vámi. Při prudším nájezdu do zatáčky se naklání a tlačí se čumákem ven, stačí ale jen trochu ubrat plyn a ochotně se stočí do zatáčky. Přitom se to všechno děje v rychlostech, které ještě ani zdaleka nejsou děsivé a pořád vám nechávají dost času na reakci.
Třebaže vysoký posez a váha vozu do velké míry mate vaši schopnost odhadnout rychlost vozu – obvykle jsem tipoval, že jedu zhruba o dvacet kilometrů v hodině pomaleji. Přesto není auto natolik rychlé, abyste se při troše rozumného uvažování dostali do problému. Ta pravá třešnička na dortu pak přišla onen jeden den, kdy nasněžilo. Popojíždění v koloně bylo po vypnutí ESP a vynucení pohonu 4×4 v poměru 50:50 mnohem méně stresujícím zážitkem.
To drobné šoupání zadkem mi dokázalo při každém rozjezdu pozvednout koutek úst a návštěvě prázdného parkoviště jsem jednoduše neodolal a šel jsem se chvíli klouzat. Není to tak, že by byl podvozek X-Trailu neposedný, to vůbec ne. Dokud nezačnete auto dráždit, tak se chová příkladně, a i ve chvíli, kdy se odhodláte trochu skotačitm nad vámi drží ochrannou ruku stabilizace. Jde spíš o to, že její zásah zbytečně necítíte, nemusíte se bát pohlavku pokaždé, když trochu popustíte uzdu, zároveň vás ale nenechá provést hloupost zasluhující pořádnou facku.
…
Text je výňatkem z článku Nissan X-Trail 2.0 dCi 177 All Mode 4×4-i: Dvě tuny nudy? napsaném pro Autoweb.cz
mk / 2017