Citroën C3 Picasso
1.4l VTI I4, 5MT, FWD
Od doby, co jsem se zbavil svého posledního Renaultu, jsou mé pocity vůči Francouzským vozům tak trochu rozporuplné. Méganův 1.9 dci motor se odporoučel při nějakých 180 tisících do věčných lovišť, jedničkový Mégane a Twingo první generace jsem vezl při jejich 17 letém rakovinovém věku se zármutkem do šrotu. Přitom jsem měl francouzské auta od mala v oblibě. Kolem roku 2000 vypadaly jednoduše stylově a avantgardně, praktičnost a zábavnost přitom byla v základní výbavě.
Ne jinak se mi na první dojem jeví Citroen C3 Picasso, vyrobené v roce 2014. Slováci jej vyráběli od roku 2009 do 2017, pak bylo Picasso nahrazeno oplácanějším SUV pod verbálně odlehčujícím názvem Aircross. Designově je Aircross dále, ale koukneme-li na Picasso, jeho zaoblené hrany jinak hranatého půdorysu, bokorysu a vůbec jakéhokoli rysu mu zvenčí předurčují podstatně praktičtější DNA. A ta v případě Picassa hraje stěžejní roli.
Praktičnost na prvním místě
Minulý víkend potřebovala kamarádka převézt pár kusů nábytku ze Sconta, přičemž jeden kus se jí podle rozměrů nevlezl šířkou (ani délkou) do kufru. Naneštěstí nemá střešní nosič, takže jsme vzali metr a začalo typicky české přeměřování pindíků – kdo má větší kufr. K mému překvapení byly vstupní rozměry kufru mého Civicu Tourer 9. generace prakticky totožné s Picassem, jen délkou převažoval. Civic je přitom o třídu vyšší auto.
Po usednutí nejprve na místo spolujezdce se mi naskytla slušná prostornost kolem nohou a zejména od ramen nahoru. Vůbec celý vnitřek je pro mě nezvykle vzdušný, jako bych seděl v menší kanceláři. Výhled mi připomíná autobus – v dobrém slova smyslu. Prosklený A sloupek dává jasně vědět, kde končí boky karoserie, dopředu vidíte skutečně až na čumák.
Nad koleny mám nějakou (přístrojovou) desku praktických tvarů. Sice bez odkládacích míst nahoře – pohodlně by tam vlezl stojan na blok A4. Nad ní už je jen bezletový prostor nad letištěm. Natáhnu ruku nahoru a sotva dosáhnu na lampičku. Natáhnu ji před sebe a jen tak tak dosáhnu na tachometr umístěný u předního skla.
Při rozjezdu z nuly do Kohoutovického kopce si motor kolem 2 tisíc vždy tak nějak hutně zabublal. Jako bych zvukově řídil šestiválec, jen méně hlučnější. Motor samotný má nejraději rychlosti zhruba do 110 km/h. Spolu s měkkým podvozkem je přímo předurčen ježdění i po rozbitějších okreskách. I při plném obsazení zcela postačuje při defenzivní nešetřílkovské jízdě.
Pak jsem usedl za volant – na první pohled obrovský. Otáčení s ním je velice snadné a v kombinaci se širokým rejdem a silným posilovačem umožní při parkování do úzkých míst točit pohodlně jedním prstem. Řízení obecně je měkké a lehké, odpustí Vám drobné úskoky stranou pokud škytnete nebo se zrovna vyhýbáte výmolu na silnici.
Měkce naladěno
To protože měkce naladěný Francouz si s nerovnostmi poradí výborně, aniž by volant samotný dostal při trefení výmolu kopanec. Ideální do Jihomoravského kraje plného špatně udržovaných či postavených silnic, jen dennodenně ničí tlumící podvozkové části našich automobilů.
Auto je ideální třeba pro mámu s děckem. Měkčený tvrdý (ale ne tvrdý) plast se lépe čistí, a pořád dobře vypadá i když jej čtyřletý dacan pokecká rukama od bláta. Picasso mi velmi připomíná ty “služebnická” auta v podobě křížence starého Twinga a Berlinga, co jednoduše plní základní roli dopravního prostředku.
Žádný obývák na kolech. Nabídnou hodně místa a nutnou výbavu (žádné vychytávky, po které marnotratně a rozmazleně toužíte). Jednoduchý digitální tachometr uprostřed palubní desky u předního skla (Twingo), elegantní praktičnost bez zbytečné okázalosti (Twingo a Berlingo), kulisa řadící páky, prostornost a sálající robustnost (Berlingo).
Snad jen pedály byly pro mě nezvykle umístěné příliš blízko. Trochu mě přinutily sednout si do vzpřímenější polohy. Navíc jsem na ně kvůli mému vyššímu vzrůstu byl přinucen šlapat “shora” namísto zepředu. Celé odpoledne jsem dumal, proč je toto vlastně jediná věc, která mi na tom autě spolu s přeposilovanými brzdami vadila.
Pro mámu s dítkem ideální
A dnes mi to docvaklo. Měla mi vadit a jest tomu dobře. Protože toto je auto vhodné pro řidiče v podpadcích, které já díky bohu nenosím. Pro řidiče, co potřebuje zařizovat věci. Co pohodlně upevní dětskou sedačku do auta i s dítětem. Co zaparkuje v přeplněném Brně na pětníku. Co naloží věci a po celodenním shonu jej nebude muset opečovávat jako další dítě. Protože interiér auta pracanta zaflákaný jogurtem, rohlíkem a špínou z bot jednoduše utře hadrem.
Protože dítěti můžete vysvětlovat 1000 krát “Martine drž pořádně ten banán v ruce” a pak být rád za gumové koberečky, zachytávající jeho pád. Protože co čert nechce, dítě na ten banán ještě “úplně omylem” při vystupování šlápne.
Hluboce děkuji za možnost svezení, ať dobře jezdí!
hs / 2021